HOME SWEET HOME - Recipe for 30s

HOME SWEET HOME

neděle, května 14, 2017


Mám za sebou krásné dva týdny. Dokonce ani ošklivá nemoc dětí mi nemůže zkazit pocit, že přesně takovou pauzu jsem potřebovala.
Pocity, které ve mně narůstají týden po týdnu, kdy jsem doma, jsou zvláštní. Takové stísněné. Myslím, že moji situaci pochopí asi každá maminka, která je se svými dětmi doma sama, nemá v blízkém okolí vůbec nikoho, kdo by pomohl a manžel jezdí domů pozdě večer.
Nikdy bych nebyla řekla, jak budu toužit po tom, aby rodina bydlela co nejblíže. Abychom neměli problém čas od času odevzdat děti a užít si chvilku pro sebe. Nebo i osamotě. 
Nechci, aby to vyznělo zvláštně, ale děti jsou hrozně vyčerpávající. Zvláště, když jsem s nimi 24/7. 


Dokud byla jenom Laura, tak jsem nepociťovala nikterak velkou tíhu. A pak se narodil Filip. A ač je to klišé jako hrom, skutečně platí: "Jedno dítě, žádné dítě."
I když má někdo jedno dítě, které vydá za 3, tak si buďte jisté, že v momentě, kdy Vás bude o jednoho více, i kdyby další dítě bylo sebevíc poslušné a hodné, stejně je toho čas od času prostě moc.


A tak nějak to bylo u mě. Doma jsem nebyla od října. Nejdřív nás ubíjely nemoci dětí, po novém roce zas měla mamka hromadu práce (účetní pochopí). 
Takže KONEČNĚ jsme mohli přijet. A já nasála hromady pozitivní energie, dostala geniální nápad, který prostě musím zrealizovat a dotáhnout do konce, užila jsem si krásného počasí, sluníčka, konečně zašla i do obchodu a něco si nakoupila, viděla se s kamarádkami, které znám snad odjakživa, chodila na procházky a prostě zvolna a šťastne dýchala.


Doma je doma. Dokud jsem sama nezaložila rodinu, neuvědomovala jsem si, jak důležité je mít zázemí a místo, kam se vracet. A hlavně- což je hrozně zvláštní- čím jsem starší, tím víc mě to táhne ke kořenům. Tím víc si cením vše, co souvisí s mou vlastí, s kulturou a národem...

A ač jsem se narodila v Praze, ač jsme se přestěhovali až když mi bylo 6, jako svoji domovinu, svoji rodnou zemi, vnímám Slovensko. Nádhernou krajinu s nejkrásnějším folklorem a vřelým srdcem...

A co vy a domov? Rády se vracíte k rodičům? 



Coat & Jeans- Zara // Top- Promod // Shoes- Jana 

You Might Also Like

10 komentářů

  1. Je to zvláštní - já za "domov" a "doma" považuju dům, ve kterém bydlíme s mužem a dětmi. Takže mi chvilku v článku trvalo se zorientovat :-) Ale pravda je, že mí rodiče se dodnes ptávají, kdy přijedeme "domů" - tedy k nim. Jezdím k nim moc ráda (i právě ze stejného důvodu - nemáme hlídací babičky po ruce, takže jedině tak je možnost "vyhodit si z kopejtka"), díky mateřské se nám to daří vcelku pravidelně a na delší dobu, aby ta jízda přes půl republiky stála za to. Takže tohle nadšení sdílím - možnost přenechat děti v bezpečí babičce a dědovi, a užít si radovánek, které mé rodné město nabízí :-)
    A máte vždy krásné fotky - jste nádherná ženská!
    Přeji pěkné jaro a hodně chvil "doma" - ať je to kde je to, hlavně že to člověk cítí uvnitř a umí to ocenit a náležitě si to užít!
    Lucie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee moc děkuji!!! To se krásně čte :-) Zvláště, když já si většinu času moc hezká nepřipadám (znáte to, doma tepláky a děravé tričko :-D ).
      Domovy mám dva, ale prostě místo, kde se já nejvíc cítím v bezpečí, je u mámy. A doufám, že to tak jednou budou mít i moje děti :-)

      Vymazat
  2. Taková krásná maminka :-) Moc vám to sluší :-) Já jako domov považuji to, kde s přítelem společně žijeme. Ikdyž jsme z malého města, hrozně moc mě to táhne do Prahy nebo Brna..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji!!! Když jsem byla mladší a bezdětná, taky byl domov zrovna tam, kde jsem bydlela... Věci se časem mění :-)

      Vymazat
  3. Já chápu ty slova víc než bych chtěla... máme u Prahy s manželem a synkem svůj domov... ale rodiny daleko na východě SK... než se narodil, tak jsem nevnímala dálku, teď bych je nejraději měla max ve vedlejším městě... jinak taky jsme tam byli ;-) v dubnu ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu!!! člověk prostě ten rodinný kontakt občas potřebuje, mít se kam obrátit, kdyby cokoliv..

      Vymazat
  4. Moc Ti to sluší!!
    Domov je pro mě tam, kde mám manžela a syna. Doma jako u rodičů, v mém případě na severozápadě Čech, to odjakživa nemám ráda, skoro bych až řekla nesnáším, a nerada tam jezdím. Jsem ráda, když naši přijedou k nám. Moc bych si přála, aby se do Prahy přestěhovali. Protože jet k nám do Jirkova, to je utrpení, to město, místo, kraj... Občas mě zamrzí, že jsme v Praze na všechno sami, že nemáme hlídání, že jsme si všechno museli sami vybojovat - po porodu, teď ... ale pak si uvědomím, kde žijí moji rodiče a je mi hned lépe - raději sama, než tam. Aby sis to nevykládala špatně, já rodiče mám moc ráda, ale to místo to přebíjí prostě... těžko a dlouho se to vysvětluje, každý to má holt jinak... Je super, že Ty se vracíš ráda!
    A jedno dítě žádné dítě... já už slyšela i zkazky přesně opačné a opravdu si myslím, že je to trochu klišé. Že i tohle je individuální. A i zasloužilé matky někdy říkají, že byly víc bezradné s tím prvním dítětem, a pak už bylo lépe, pak už věděly... Tím se utěšuju! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No klišé "jedno dítě- žádné dítě" taky není myšleno na to, jak se o něj staráš. 100% je to s druhým jednodušší. A já si vlastně ani nemůžu stěžovat, protože Filip je strašně hodné dítě. Ale... Když jsou už dvě, tak si prostě přes den neodpočineš. Pořád někdo něco chce, jednou jedno, pak druhé... Těžko se to vysvětluje a nemyslím, že v tomto případě zrovna platí, že je to individuální- prostě dvě a víc děti je omnoho větší tlak, než jedno ;-) Ale neměnila bych!!! A s domovem... Já naše město miluji, ale vím, že né každé místo je friendly :-/ Hlavně, že máš ráda rodiče :-)

      Vymazat
  5. Ahoj :-) pro mne je doma spíše u rodičů, i když si pořídila baráček až když zůstali doma sama, ale i tak je to pro mne DOMA. Moc ráda k ním jezdím a dobíjím si u nich baterky. S přítelem a s Laurinkou bydlíme s jeho celou rodinou v jednom velkém domě a i když máme svůj byt, tak to moc pro mne doma není a kolikrát si příjdu díky tomu více unavená. Každý si myslí, že je to super a že mám hlídání. Jenže bohužel to tak není. Už teď se těším až budu moct zůstat s Laurinkou u našich pár dní a zase budu moct načerpat energii a v klidu si dát kávu na zahradě a nemuset se chvilku o nic starat. Sice je Laurince skoro 7 měsíců, ale je to velká čipera, teď spinká a já si po dlouhé době můžu pročíst e-maily a podívat se na nějaké články na blogu :-) Krásný den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak toasi máme stejně :-) Říkám, dokud je člověk mladý a nemá děti, nějaká vzdálenost k rodičům nevadí ;-)

      Vymazat

Děkuji za Váš milý vzkaz :-)