TAKOVÝ NORMÁLNÍ DEN JEDNÉ MÁMY - Recipe for 30s

TAKOVÝ NORMÁLNÍ DEN JEDNÉ MÁMY

středa, dubna 05, 2017


Budík mi sice nezvonil, ale probouzí mě Filip, který si něco v postýlce mumlá. Od doby, co mám děti, mě dokáže vzbudit každé šustnutí oddělené od naší ložnice dalšími dvěma panelovými stěnami. Přála bych si získat jinou super sílu :-/ Co třeba přinutit děti spát déle? Snažím se znovu usnout a v duchu se modlím, aby se stejně rozhodl i on. Zůstalo ticho a já se zachumlám hlouběji do peřin. Byla to ale pouze sluchová fatamorgána, řev mě v průběhu pár sekund postavil na nohy. Letím do pokojíku, aby se nevzbudila i Laura. Marná snaha- ta už sedí na posteli a usmívá se od ucha k uchu. Zoufale si vzdychnu- no nic. Spát budu snad jindy.
Beru z postýlky Filipa. Skoro ho nevidím přes všechny hračky, které mu tam Laura před chvílí naházela. Poslepu hledám vypínač a žmourám do ostrého světla. Snažím se probrat a u toho oblékám Filipa, kterému se to tedy vůbec nelíbí. Kde jsou časy, kdy mi ležel na přebalováku a ani se nehnul? Teď se snaží vší silou spadnout. Přetáčí se, křičí, nechce si nechat nasadit plenu. Sahám po svém esu- zpívám o pavoučkovi a snažím se u toho dělat grimasy. Zabírá to. Trhám rekord v rychlosti oblečení bodyčka, punčoch, ponožek a tepláků. Mezitím už Laura sedí v obýváku u pohádek a dožaduje se kakaa. Loudavě otevírám lednici a jakoby náhodou zavadím zrakem o hodiny. Půl šesté ráno????
Snažím se sama sebe přesvědčit, že jsem nic neviděla. Zbytečně, hlavou se mi honí, že se vlastně posouval čas a ono je ve skutečnosti půl páté. Jsem zralá na litr kafe.


V půl osmé odvážím Lauru do školky. Než se vrátím domů, Filip mi samozřejmě usne v autě. Klasika. Snažím se ho opatrně odepnout a přenést domů, do postýlky. Taková naivní představa- mám ji pokaždé a doufám, že to jednou vyjde :-) Nicméně se samozřejmě budí u otevření dvěří. No nic, beru ho do náruče a funím do třetího patra. Konečně se můžu nasnídat!
Malý si chvilku hraje a já usedám k pc. Práce čeká. A je jí hodně. Pracuji a pracuji. Hodiny utíkají. Filip se dožaduje pozornosti. Vstávám tedy chtě- nechtě od rozdělaných věcí a jdu si hrát. Mezitím dám ještě vařit oběd, přebalím, dám čaj a po pár minutách blbnutí ukládám unavené dítě.
Zvoní mi budík, abych nezapomněla jíst.
Sedám si k práci a pracuji dále. Snězení svačiny se protahuje na celou hodinu. Ehm, nevím zda má takhle fungovat krabičková dieta, když každé jídlo jím hodinu i déle :-D
Rychle utíkám ven se psem. Čerstvý vzduch mi dělá dobře, konečně se můžu nadechnout. Snažím se v duchu rekapitulovat, co vše ještě dnes musím stihnout udělat. Samozřejmě půlku věcí hned zapomenu.


Doma si sedám na gauč a zavírám na chvilku oči. Řev. No nic, spát budu snad jindy.
Filip má hlad, dnes mi nechce sedět v židli, tak ho honím po pokoji a když se zadaří, šoupnu mu do pusy lžičku. On si občas šoupne do pusy drobky, co najde na zemi. Je to gurmán!
Miska je prázdná, nicméně Filip je celý oranžový. A stejně tak náš stolek, gauč a moje tepláky. Mávnu nad tím rukou- nemám kapacitu řešit takové banality.
Odcházím znovu k pc, mezitím mi zvoní další upozornění na jídlo. V rychlosti si ohřívám oběd a snažím se najíst u mailů.
Ježiš! Školka! To už je tolik hodin?
Letím se obléct, honím Filipa a snažím se obléct i jeho. Je to jako krocení divé zvěře. Když vstávám, jsem zpocená až na zádech.
Beru kočár a rychou chůzí pospícháme pro Lauru...


Manžel přichází v půl sedmé. Netuším, co se mu honí hlavou, když vejde do obýváku. Sedím na gauči, nohy mám vyložené a těžce oddechuji. Laura sedí vedle mě a hraje si na tabletu. Filip stojí u mých nohou, křičí a rukou mě bouchá do stehna. Dokola. Nemám sílu se hnout, natož být milá. Unaveně zvednu rty k polibku a dále koukám do blba. Nějaká zvláštní síla setrvačnosti mě přinutí se postavit a jít dělat večeři. Zvoní mi upozornění na jídlo, bohužel na něj teď nemám čas. Když dokrmím raracha, odcházíme koupat.
Ukládám děti a v duchu se modlím, aby usnuly bez problémů. Je půl deváté. Padám do křesla a snažím se ještě kontrolovat maily.


V půl jedenácté ležím ve své milované posteli, zakrytá až po bradu, schoulená do pozice plodu a usínám. Sladce upadám do krásného snu, když mě budí řev. No nic- spát budu snad jindy :-)


  

You Might Also Like

9 komentářů

  1. Veľmi dobre poznáme. A to mám len jedného :-D. Aleuúprimne bez nich by sme sa asi unudili :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To asi ano :-) Ale občas by bodol aj nejaký čas bez nich ;-)

      Vymazat
  2. Dobry den,prave sedím stále v pyžamu a pijí studenou kávu a jsem zklidnena diky vašemu článku...jedno dítě leze po zemi a brouka,druhé chvilku sleduje kouzelnou školku než bude mít nějaký dotaz typu proč...do skolky ted nechodí,nosil moc často nemoci domu,tak zůstává měsíc doma...
    Držte se,obdivuji ze jeste sthate pracovat
    Prichody muže domu máme také identické🤣

    Zdraví Lucka kvapilova

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-) Tak alespoň v tom nejsem sama, i když je mi líto a soucítím se situací každé mámy ;-) Měly bychom dostávat metál!

      Vymazat
  3. Luci, myslím si, že tohle je naprosto normální den každé maminky. Nemám tyhle články moc ráda, být těhotná, nebo mít v plánu dítě - tak si to po přečtení rozmyslím. Děsí to a kazí to představu o mateřské dovolené. Já mateřskou milovala!!! Nikdy bych si na nic nestěžovala. Ani nevíš, jak ráda bych to všechno zase zažívala. Na mateřské jsem nepracovala, veškerý čas jsem věnovala Lukáškovi a nelituji, fakt. Zvaž to, když jsi nervozní ty, děti to vnímají a jsou tvým odrazem. Nic ve zlém, přeji krásné jaro a hlavně zdravíčko, vím, že se v tom plácáte (my také, ale teď ťuk ťuk je klid), Veru

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé Verunko, tak to jsem nechtěla nikoho děsit!!! Já si to s Laurinkou taky hrozně moc užívala, měla jsem jenom ji, žádný povinnosti a fakt jsem hodně přemýšlela, jestli půjdu do druhého... Nicméně se povedlo a já jsem ráda :-) Ale... Času už moc není, do toho právě práce od ledna a je toho už nějak moc :-D Nicméně zůstávám pozitivní a věřím, že si to časem sedne a já si zas spokojeně vydechnu :-)

      Vymazat
  4. Já tyhle články naopak ráda mám, těší mě, že na tom jsou ostatní mámy podobně :-) a ty, co děti nemají, jen ať hezky čtou, ať ví, do čeho jdou! :D Jen tedy - já přes den pracovat nezvládám absolutně vůbec... Syn vyžaduje moji neustálou pozornost, a když píšu neustálou, tak to tak také myslím... Chodí se mnou i na záchod a spustí hysterák, když odejdu z pokoje... Takže buďte ráda, protože to vypadá, že jste na tom ještě dobře :-)
    Krásný den!
    B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blanko děkuji :-) Každý si v něčem najde to svoje :-) No zatím se nám daří, ale to má Filip příští týden pouze rok... Už teď má dny, kdy se k práci dostanu fakt až večer. Ale pořád neztrácím naději a doufám, že to bude jenom lepší :-D I když se trochu děsím toho, že až podroste, tak budu skutečně vzhůru do noci a pracovat, protože mi to prostě přes den nedovolí

      Vymazat
  5. Já mám jediné štěstí, že dcera má větší potřebu spánku než já. I když v osm večer teda spát rozhodně nejde, ale zase si potáhne ráno. Nejhorší je zkouškové. To se průměrně do dvou do rána učím a vstávam v šest, abych se znovu učila. Manžel chodí z práce nejdřív v sedm...hodinu se věnuje vlastní hygieně a potom vlastní zábavě 😕 Dělám naprosto všechno kromě vynesení odpadků a furt mám výčitky, že vlastně nic nedělám dost dobře. 🤔😕

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš milý vzkaz :-)