KDYŽ VÁS SOCIÁLNÍ SÍTĚ SEMELOU - Recipe for 30s

KDYŽ VÁS SOCIÁLNÍ SÍTĚ SEMELOU

středa, března 15, 2017


Ani nevím, kde přesně bych začala. Možná v době, kdy jsem si založila první facebookový účet, protože ho měl již skoro každý. Plácala jsem se v tom, vůbec nechápala smysl celé koncepce a stránky a skutečně jsem byla přesvědčena, že TOHLE rozhodně používat nebudu. A taky že to trvalo. Zhruba rok- dva jsem na svůj účet vůbec nechodila, než jsem začala pracovat. Z nudy jsem si jej otevřela a od té doby na něm byla neustále. Dokola kontrolovala příspěvky, komentovala, lajkovala a samozřejmě přidávala svoje, s prominutím, každé prdnutí...
Každý den začal stejně. Ráno jsem otevřela oči a první, co bylo, byla kontrola telefonu. Pak cestou do práce. Pak v pauzách. Pak cestou z práce a ještě doma. A naposledy v posteli před usnutím. Poznáváte se???
Za nějaký čas se ke mně dostal první blog a to právě přes facebook. Začetla jsem se, moc se mi slečna líbila, tak jsem snad v jeden den slupla všechny její články. A našla si novou internetovou obsesi.
Každodenní kontrolování FB neskončilo, jenom se k tomu přidalo i kontrolování blogu, zda něco nového nepřibylo...


Jak čas utíkal, můj život se měnil. I ten soukromý. Svatba se blížila a já se registrovala na stránky beremka. A troufám si říct, že jsem tam byla celkem úspěšná. Chtěla jsem jinou svatbu, originální, tak jsem o ní psala, přidávala inspirační fota, až jsem si vytvořila jakousi komunitu holek, které mě rády sledovaly. A taky pocítila, jaké to je být oblíbená. A to se mi líbilo. Ať si tvrdí kdo chce, co chce, pokud se v sociálním světě angažujete, CHCETE úspěch. CHCETE být sledovaní, obdivovaní, CHCETE být pro lidi inspirací a CHCETE, aby vám to dali najevo.
Měsíce po svatbě jsem přešla z beremka, které mi už bylo vlastně k ničemu, na modrého koně. Rodina byla v plánu a já musela prozkoumat další vody. A to teda bylo něco! Kdo nebyl součástí téhle komunity, absolutně nemůže tušit, o čem teď mluvím. V průběhu roku jsem znala všechny "hvězdy". Věděla jsem o nich skoro všechno, protože na "koňovi" neexistovala tajemství. Každý den jsem měla přečtenou celou zeď a jak jsem byla těhotná, tak jsem už i přispívala a kamarádila se. Pořádaly se tam "hony na čarodejnice", pranýřovaly se maminky, které trochu vybočovaly, veřejně se řešilo všechno a všude. Pokud jste udělaly něco, co se nelíbilo jedné z TOP, skončily jste.
Zní to hrozně? Ano! Bylo to strašné! Já jsem totiž hrozný pacifista. Jsem člověk, který nechává ostatní lidi žít tak, jak chtějí. Nevnucuji svoje názory, nemoralizuji, neodsuzuji. Jakým právem bych tohle dělala? Každý má svoji pravdu, důvody, vize... Já nejsem Bůh, abych si dovolila říkat co je a co není správné... Trvalo to nějaký čas, než byla tahle zvláštní vlna umlčena, eliminována a myslím, že od té doby se kůň začal ubírat jiným směrem, vlastně vše se tehdy změnilo. Já jsem se spíš zaměřila do své skupiny "zářijovky", kde jsme společně prožívaly jak období těhotenství, tak období zhruba prvního roku dítěte. Pak vám totiž moc nezůstane čas sedět u kompu a pořád si s někým psát.
Modrý koník šel tehdy do ústraní...


Jenomže hádejte co přišlo pak? Ano, ano.... Instagram... Sice byl předtím i Twitter, ale tomu jsem  nějak nepřišla na chuť. Za to Instagram byl něco. Sdílet fotky s příběhem? Wow... Tolik inspirace!
A jsem přesvědčena, že v té době se to zlomilo. Že mě virtuální realita chytla do svých spárů a už mě nepustila. Tam jsem našla zbytek blogů, které miluji a doteď čekám na každý nový článek! Ráda jsem sdílela, co právě dělám... Nebo jaký mám den... Úplně neznámým lidem...
Přinutilo mě to začít se víc věnovat focení. Zkoušet fotky upravovat a hledat si svůj vlastní "otisk". A také jsem začala přemýšlet aktivně o tom si blog založit.
Ono když máte určité ambice a vize (třeba psát úspěšný blog), dost lehce se stane, že ten sen se pro vás stane vším. Takovým světlem, majákem v dáli a vy se snažíte udělat vše pro to, aby jste dosáhli cíle. VŠE. Jestli jsou ty cesty dobré a správné, je už otázka jiná...
Pokud se tomu věnujete aktivně, zabere to hromady a hromady času. Všude vidíte čísla. Čísla followerů na insta, čísla "to se mi líbí" na facebooku, čísla návštěvnosti blogu... Pořád dokola. A je skutečně těžké se od toho všeho odpoutat. Popravdě si myslím, že sociální sítě jsou jakousi formou drog. Potřebujete je ve svém životě. Podvědomě na ně zabrousíte pokaždé, když máte v ruce telefon. Automaticky. Bez zaváhání.


Proč tohle vůbec píšu? Z jednoho důvodu. Aby jsme se všichni nad tím zamysleli. Jak moc důležité tyto platformy jsou. Jestli nám něco dávají nebo spíš více berou? Já se nad tím dneska zamýšlím od rána. Poslední dobou totiž nejsem úplně ve své kůži. Mám pocit, že mi vše bere energii, nic mě netěší a spíš jsem pořád ze všeho otrávená (možná za to může trochu i to, že už přes 2 týdny v noci vstávám co hodinu k Filipovi a do toho mě pekelně bolí ten zánět zubu). Nicméně, když mi jedna dobrá duše napsala: "Luci, co to děláš?" tak mě to tak nějak restartovalo.
Nechci být taková, jaká jsem.
Vše nám má být pro radost. A je sakra na nás se rozhodnout, jak k čemu budeme přistupovat! Už jsem si několikrát řekla, že na ty pekelný čísla koukat nebudu a vždy mě to zase vtáhlo dovnitř. Ale TENTOKRÁT to myslím vážně. Jdu na to z jiného konce. Jdu vše dělat ne proto, abych měla výsledky, ale proto, že mě neskutečně baví psát a fotit. Jdu to dělat hlavně pro sebe.
Už jsem se nějak smířila s tím, že mezi TOP blogery asi nikdy patřit nebudu. Dokonce když jsem brouzdala internetem (ano, mám za sebou neskutečné množství přečtených článků a nakoukaných videí, jak být úspěšný blogger, jak mít vyšší čísla na sociálních sítích, jak zlepšit reklamu a bla, bla, bla...), tak jeden pán psal, že nejúspěšnější blogy zaznamenaly raketový vzestup už v prvním roce existence. A něco na tom asi bude :-/ Tady totiž neplatí, že si postupně sbíráte čtenáře- znovu říkám, pokud chcete být ti NEJLEPŠÍ.


Takže moje rozhodnutí je velmi jasné, ač těžké. Protože pokud máte jako jeden ze svých snů, být úspěšný v tom, co děláte, hledáte všechny cesty, zkoušíte vše, aby jste ten sen naplnili. Dokážete si každou věc a rozhodnutí obhájit, jste přesvědčeni o své pravde a že co děláte, děláte pro sebe. Ale je tomu skutečně tak?

Já se odpojím. Nebudu pořád něco kontrolovat. Začnu znovu volně dýchat, přestanu mít výčitky, že třeba teď zrovna na to nemám čas. Jednou za den se podívám, ať zas nevypadnu z obrazu, ale toť vše. KONČÍM s tímto otroctvím sociálních sítí.

A co budete dělat vy? Jsem si 100% jista, že v tom nejsem sama. Že je z vás hodně chycených v kybernetické síti, ze které se dostává jen velmi těžce. Buďme upřímní- dává nám to něco?

  

You Might Also Like

13 komentářů

  1. Mluvis mi z duse❤️ Obcas je to narocny a zacala jsem a blogem pro radost a pro radost taky bude, sice by bylo fajn byt TOP blogerkiz, ale vime jak to je...kazdopadne tve clanky mam tada Luni a rada se k tobe vracim!:*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc :-) A já už si neumím představit článek bez tvého milého komentáře :-)

      Vymazat
  2. A mě třeba takové ty "top" blogy ani nebaví. Mám radši nějaký originální a čísla v tom nehrajou roli. Naopak si myslím, že hodně slavných bloggerek k těm číslům přišly třeba koupí folowerů atd. A na instagram chodím taky ráda, začala jsem teď sledovat i insta stories a říkala jsem si, že bych tam taky měla být aktivní, nahrávat videa, kde je mi vidět do obličeje a kde svým fanouškům něco říkám, ale to bych prostě nebyla já. Stydím se, nevím co říkat, připadám si trapně. Navíc když vidím, jak ty holky tam natáčí každou blbost, tak jsem to uzavřela tím, že nebudu nic lámat přes koleno a i kdybych měla jen 1 čtenáře, tak budu blog psát s chutí (ale po svém) klidně jen pro něj.

    Piosek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý máme prostě jiné vize a touhy a v tom je to krásné :-) Jenom je potřeba vše dělat s láskou a radostí, pak je to hned poznat ;-)

      Vymazat
  3. Já jsem dlouhou dobu sociálním sítím odolávala. Vyhodnotila jsem to jako ztrátu času a hned mi bylo lépe, když jsem facebook a instagram zrusila. Pak jsem nastoupila na materskou a zaskocil me ten pocit "socialni izolace". Velmi dlouho jsem zvazovala, jestli si blog zalozit.

    Nakonec jsem rada, ale spis je to pro me takovy muj denik a kanal pro uvolneni a setkani se zajiavymi lidmi, kteri prozivaji ty stejne radosti i krize, ktere pece o dite prinasi.

    Obcas se taky pristihnu, ze vecer misto spanku uz hodinu koukam na ig nebo youtube a pak mi to rano chybi. Ale patri to ted k memu zivotnimu obdobi a tak to i beru. Jsou dny, kdy ig neotevru a dny, kdy se prihlasim kazdou hodinu.

    Asi nema smysl se tim trapit a proste to vzit tak, jak to je a jak to zejmena tobe vyhovuje.

    Jaro a pribyvajici slunecne dny ti urcite pomuzou v tom najit zas ztracenou "rovnovahu" 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, až bude venku hezky a slunečno, určitě se bude vše lépe snášet :-)

      Vymazat
  4. Jako bys psala o mě :-D Z počátku mého psaní jsem kontrolovala FB i magazín každičký den několikrát. Vlastně úplně přesně, jak jsi popsala ty. Záviděla jsem těm co mají desetitisíce like a mě to jde tak pomalu. Záviděla jsem každý komentář u jiného článku než mého, byla jsem posedlá tím, aby mi lidé dávali najevo, že o mě ví. Aby mi na každý článek či slovo přišla pozitivní reakce, trvalo mi to celkem dlouho než jsem pochopila, co je opravdu důležité. Než jsem se naučila nepodívat se na facebook celý den, neotevřít každou zprávu nebo e-mail okamžitě. Udělala jsem to, co píšeš, přestala jsem se trápit tím, že mě nikdo nesleduje a like nestoupají stejnou rychlostí jako u ostatních a začala jsem si svou práci užívat. Nyní narážím na své články na různých webech, čtu příběhy lidí co mi píšou a zdá se mi, že když jsem po tom tak přestala toužit, najednou se ty čísla zvětšují rychleji :-) Přeji ať se daří :-) Kiki

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc! Ač to zní blbě, jsem ráda, že v tom nejsem sama ;-) Člověku prostě trvá, než si uvědomí, co je a co není skutečně důležité (někdo k tomu nedospěje nikdy, někdo to ví od začátku). Pak je těžké se od všeho odpoutat, ale jde to... Postupně :-)

      Vymazat
  5. Rozhodně v tom nejsi sama. Je to těžké, zvlášť, když člověk bloguje, to pořád nesjíždět, ale nedávno jsem se taky už zastavila a řekla si DOST! Má to být pro radost a už mě taky nebaví být otrokem sociálních sítí, mít výčitky, že jsem někomu něco nestihla olajkovat. Nejdůležitější je můj manžel a syn, a nechci, aby si pamatoval, že máma byla zavěšená na mobilu. Nedávno jsem byla u Mekáče na D1 a přišla tam holka, od pohledu vypadala jako blogerka. Za chvíli vytáhla Olympus Pen a už to jelo. To kafe jí muselo vystydnout, než to tam všechno naaranžovala a vyfotila. Přišlo mi to komický a uvědomila jsem si, že to je fakt horor co poslední dobou děláme. Děkuji moc za tento článek, člověk se sem tam musí zastavit a přehodnotit věci a říct si, co mu za co stojí.
    PS: neházej flintu do žita, proč by si nemohla být TOP blogerka? Já zase někde četla, že někomu to trvalo i dva a půl roku. Našlápnuto máš dobře. Jen tak dál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-* A ty si zlato, moc děkuji za komentář, potěšil. A hodně. Já právě čekala, že spíš strhnu na sebe negativní kritiku a mile mě překvapilo, že tomu tak není a že je nás skutečně hodně a hlavně maminek! Protože popravdě se snažíme nějak odpoutat od toho neustálého stereotypního kolotoče a nejjednodušší je pozornost nasměrovat právě virtuálním směrem. Pak se nám jaksi začne míchat realita s iluzí a to už není úplně ok :-/

      Vymazat
  6. Luci, úplne trefný článok! Našla som sa v ňom, tiež som sa nechala strhnúť najprv FCB a potom Koníkom, neskôr nasledoval blog a nakoniec Insta. Sme otroci sietí. Je to smutné, ale je to tak.....Tiež som sa zmierila s tým, že nedokážem držať krok s TOP blogerkami, ktoré sú väčšinou bezdetné, slobodné baby a poväčšine ešte študujúce. Takže ich doma nečaká kolotoč starania sa o dieťa, zarábať peniaze pre rodinu atď. Jednoducho sa s nimi nedá držať krok.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ďakujem Ivi :-) Ja, čo som počula nedávno, tak práve nastal nový fenomén a to blogujúce matky :-D Tak neviem, no... Možno svitá na leošie časy? :-D

      Vymazat
  7. Luci to jsi napsala strašně hezky! A máš úplnou pravdu. Já ze začátku pořád kontrolovala čísla a čtenost mých článků. Teď na to svým způsobem kašlu a jsem ráda za každého jednoho člověka, který si článek přečte, protože to prostě stačí :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš milý vzkaz :-)